 |
 |
| Narozena: | 6. září 1946 v Ostravě–Petřkovicích |
| Přezdívka | Písnička |
| Povolání: | Zpěvačka |
| Znamení: | Panna |
| Rodina: | Otec Josef Zagora byl stavební inženýr, maminka Edeltruda byla v domácnosti. Sestra Evelýna pracuje v hydrometeorologickém ústavu. Manžel Štefan Margita je operní zpěvák. |
| Má ráda: | Teplo a moře. Dobré jídlo, hlavně vodní meloun. Kostýmové večírky, které občas
doma pořádá. |
| Nesnáší: | Zlobu a závist. Když manžel přestaví nábytek v bytě. Parkování a couvání autem. |
| Krédo: | „Vždycky jsem věděla, že když budu padat, pokud se nechytnu sebe, tak tu záležitost nepřežiju. Rozhodně jsem nevěřila, že tam, kam budu padat, potkám pomoc druhého. Teď musím přežít! – věta, která mě provází celý život.“ |
| Vlastní charakteristika: | „Matu tělem i obličejem. Působím mírně, ale to je zavádějící. Připadám si jako káď, do které kapou kapičky, a když míra přeteče, už není návratu. Odpouštím, ale nezapomínám.“ |
| Řekli o ní: | Štefan Margita: „Je tvrdohlavoněžná, zranitelná, se smyslem pro humor a obzvlášť
citlivá na lež.“ |
| Citáty: | „Jsem optimistka a věci, které jsou nepříjemné a které by mne zatěžovaly nebo
bolely, moje hlava velmi úspěšně zapomíná. Nepamatuju si třeba sedm let života a
vůbec mi to nevadí.“ Jsem odpovědná za svůj život, protože mi nikdo nedržel
ruce za zády, ať jsem dělala cokoliv.“ |
| Dětství | Tatínek za války sloužil jako německý voják, což v dalším životě přinášelo rodině nemalé problémy. Hanka se narodila rok po válce. Už měla dvouletou sestřičku Evelyn, zvanou Ebi. Žili v domě na ostravském venkově společně ještě s babičkou a tetou. Doma měli spoustu zvířat včetně holubů a nutrií. Tatínek byl technicky založený. Byl prvním sportovním pilotem na Moravě, vlastnil jednu z prvních motorek a automobil. Maminka byla velmi společenský člověk. Původně byla učitelkou gymnastiky. Dlouhou dobu byla v domácnosti. Když se dověděla, že se její dcery nemusí pro nedělnický původ dostat na školu, šla na pět let dělat jeřábnici. |
| Hanka prý byla zlobivé dítě. Ve škole se jí však velmi dařilo. Až do osmé třídy
se nemusela vůbec učit, přesto měla samé jedničky. Hrála na piano a chodila
cvičit do Sokola. Cvičila téměř denně, protože jejím snem bylo jít k cirkusu. Ve
čtvrté třídě si zahrála Marušku ve školní hře Sůl nad zlato a svůj životní sen
změnila. Rozhodla se být herečkou. |
|
| Začátky | Se spolužačkami z gymnázia se z legrace přihlásila do pěvecké soutěže Hledáme
nové talenty. Všiml si jí Gustav Brom a nabídl, že po maturitě by ji bral do
svého orchestru. Byla si na sto procent jistá, že chce být herečkou, ale začala
přemýšlet i o zpívání. Začala vystupovat v ostravském divadélku Tempo, což byl
kabaret s písničkami a scénkami. Zaznamenali ji František Trnka z rozhlasu a
režisér Zdeněk Havlíček z televize a pozvali ji na zkušební natáčení. Mikrofon
však víc odhalil její špatné sykavky. Začala chodit na logopedii – foniatrii. Přihlásila se na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor herectví. Přijata byla pro nesporný talent, pod podmínkou, že do půl roku odstraní svou vadu řeči. |
| Kariéra | V době studií začala spolupracovat s Flamingem Richarda Kovalčíka. Těsně po ruské okupaci s nimi odjela na angažmá do Jugoslávie. Pak hned dostala nabídku, aby účinkovala ve Státní opeře Brno, kde vlastně JAMU absolvovala. |
| Už v roce 1968 se v anketě Zlatý slavík umístila na pátém místě. Začala
účinkovat s orchestrem Sodoma Gomora, kde byl velkou hvězdou Viktor Sodoma.
Zpíval s nimi také Jiří Štědroň, kterého brzy zastínila. Později poprosila Karla Vágnera, aby jí postavil skupinu. Vznikla z toho spolupráce na mnoho let. První rok s nimi hrál i Michal Prokop. Pak přibrali Petra Rezka. Po několika úspěšných letech cítila, že je třeba udělat změnu. Jako sboristy si našli dva kluky – Standu Hložka a Petra Kotvalda. Petr Rezek nakonec konkurenci neunesl a „kluci“ dostali větší prostor. Nastalo nejúspěšnější období její kariéry. „Bez přehánění jsme skutečně celých šest let neměli nic, co by nebylo úspěšné.“ Když spolupráce skončila, vystupovala dál sama. Pak ale přišlo období, kdy měla potřebu přibrzdit. Po revoluci dokonce na čas svou kariéru úplně přerušila. Do té doby nazpívala asi sedm set písniček a získala devět Zlatých slavíků. |
|
| Hrála i ve filmech – nejznámější je zřejmě Trhák. Zaujala televizními pořady Dluhy Hany Zagorové a Když nemůžu spát. | |
| Lásky, manželství | První velkou lásku prožila s jistým Josefem, kdysi blízkým spolupracovníkem
Karla Gotta. Byl o osmnáct let starší a ženatý. Od ženy nakonec odešel, a tak
spolu asi rok žili. Pak několik let žila s muzikantem Láďou. Jednou z jejích
lásek byl i Karel Vágner. Dodnes jsou nerozluční přátelé. Prvním jejím manželem
byl tanečník Vlastimil Harapes. Seznámili se prostřednictvím malíře Karla Laštovky. Manželé byli pět let. Poslední půl rok se moc nevídali a vztah začal vyprchávat. V té době se seznámila s o deset let mladším Štefanem Margitou. Předpověděli jí ho kartářky a jasnovidci (i Helena Růžičková). Napřed se vztahu bránila, ale nakonec to zajiskřilo. V únoru 1992, kdy spolu začali žít, jí oznámil, že se vezmou 6. června. Byla ještě vdaná. Devětadvacátého května se rychle rozvedla, den na to se vzali na úřadě, aby za týden mohli mít svatbu v kostele. |
| Zdraví | Poprvé vážně onemocněla na vysoké škole. Měla tuberkulózu. Na konci třetího ročníku musela na rok přerušit studium. Aby měla jistotu, že se úplně vyléčila, zůstala v léčebně o měsíc déle. Užívala pětadvacet prášků denně a je možné, že její pozdější zdravotní problémy vznikly z tehdejšího předávkování. Od třiadvaceti let totiž trpí vážnou krevní poruchou – paroxysmální hemoglobinurie (ne leukemií, jak se tvrdí), při níž se rozpadá hemoglobin. Nemoc se nedá léčit. Hanka ji nese statečně a pravidelné transfuze krve už patří do jejího běžného života. Smířila se i s tím, že kvůli nemoci nemůže mít děti. „Připadám si jako novodobý upír, blednu, jsem smutná... Najednou dostanu krev a je mi báječně, mám chuť vynalézat veliké věci, jsem šťastná a vitální.“ |
| Ocenění: | Moravský vrabec - 1.místo 1969, 1970 televizní festival v Knogke (Belgie) 2.místo 1969 zlatý zlavík 1. místo 1977,1978,1979,1980,1981,1982,1983,1984,1985 zlatý jelen Brašov (Rumunsko) 1.místo 1970 cena světového v¨festivalu na Kubě 1973 zlatý orfeus (Bulharsko) 1980, 1983 zlatá deska za milion prodaných desek 1983 zasloužilá umělkyně 3.5.1983
|
